Jeremy Clarkson : o Lexusu LFA

Někdy je má práce tak neskutečně stresující, až se chci schoulit v koutě a plakat.  Někdy ani nemůžu před domem najít volné místo k zaparkování, kvůli všem těm vozům, které musím v daný týden otestovat. A pak ke všemu zjistím, že musím být doma v pátek večer, protože mi dovezou novou Pagani Teď vám dám jeden příklad: rozhodli jsme se natočit výběr drahých aut v pouštích západní Ameriky. To znamenalo řítit se šest dní na slunci v různých autech a předvádět se.

Hamond projížděl nového Dodge Vipera, May nového Astona Vanquish a já jsem si zamluvil Ferrari F12. Ale ukázalo se, že Ferrari nebude včas připraveno, tak jsem musel najít něco jiného. SLS Black? Audi R8 GT? Byla to noční můra.

Stále jsem nad tím dokola přemýšlel a pak můj pohled sklouzl na super-odlehčené dveře, které vypadaly jako by byly z Toyoty Celicy. Nebyla to Celica. Byl to Lexus LFA za £350,000 (10 400 000kč). A o hodinu později jsem přesně věděl, co budu v Americe řídit.

Tohle auto vyvíjeli 5 lel a pak, když se mělo začít vyrábět, se inženýři rozhodli, že by bylo lepší, kdyby karoserie byla vyrobená z karbonu místo z hliníku. Každý normální ředitel by jim řekl, ať zmiznou, ale představitelé Toyoty řekli: „Jasně, tady je další balík jenů“

Tak se hned vrátili k rýsovacímu prknu a začali úplně odznova. A po dalších 4 letech nepřetržitého testování na Nürburgringu a neustálých drobných změnách a vylepšování vytvořili opravdu něco velkolepého.
Na rozdíl od normálního lexusu, který izoluje pasažéry od všech pocitů. Z LFA je cítit asi tohle: je to Stroj. Má jednospojkovou převodovku, protože právě tak si můžete všimnout změny. Ucítíte ucuknutí, poskočení a zavytí. Někdy dostanete pocit, že sedíte v jednom z deseti válců. Je to už dlouhá doba, co jsem řídil něco tak skvělého, tak velkolepého, tak detailního a tak dokonalého. Po jízdě v LFA je všechno ostatní změklé jako jeden z obleků Arsène Wengera.

Mám celkem problém, protože, když se dostaneme do Států, Chuck Hammond a James Bond se semnou budou přít, že jsem si přivezl špatné auto. Já ale o tom nebudu pochybovat ani na vteřinu, kterou mne budou nutit, abych s nimi hrál top trumfy. Lexus prostě ztratí ve všech ohledech. To není tak jednoduché, jako u jejich aut. LFA nezrychluje se stejnou vervou. Není ani tak silné. A ve stratosférické ceně 350.000 liber je tím zdaleka nejdražším. Budou na to pořád poukazovat, protože jsou to děti.

Poté se budou ptát s vážnými tvářemi, proč má motor V10. Moc dobře vědí, že když byl poprvé koncipován LFA. Toyota měla svou stáj ve Formuli 1, a tehdy jejich formule měli 10 válců. Je proto spíš určena jako exponát do muzea. Tato technologie je nyní, velmi zastaralá.

Je toho víc. Často jsem argumentoval, že auto musí mít nějaký smysl pro místo kde se vyrábí. Z Astona by měla být cítit Británie, z Ferrari Itálie a Viper by měl být cítit tukem. LFA je cítít jako produkt vědy a laboratoře. Tohle má ale dopad na všechny japonské vozy.

Pravděpodobně je to proto, že od samého počátku si japonské automobilky myslely, že ví všeho o exportních trzích. Zatímco Austin vyrábí auta speciálně pro Británii a Citroen speciálně pro Francii, Toyota a Datsun dělali auta speciálně pro úplně všechny. To je pravděpodobně důvod, proč jsou japonská auta mdlá a nevýrazná.

Řídíte japonské auto, a necítíte absolutně žádné souznění. Je to něco, co ani nejde respektovat. Je to nástroj, jako je lopata nebo pultový mrazák. Není osobnost, a osobnost je rozdíl mezi dobrým autem a skvělým autem. Pro mne je osobnost všechno.

James s Richardem tuto skutečnost uvedou také, zatímco budou poukazovat na LFA. Budou mě pak nazývat podvodníkem a budou říkat, že používám LFA jen proto, že zkrátka oni trefili nejlepší auta.
Potřebuji na to mít připravenou odpověď, a taky myslím, že mám. Protože, i když jen velmi příležitostně, Japonsko dělá auta, která jsou dobrá právě proto, že nemají žádnou duši. Honda to dělá častěji než většina ostatních, zejména s CRX a NSX. Nissan udělal GT-R. Mitsubishi má EVO. A teď to Lexus udělal v určitém stylu s LFA.

Dovolte mi říct něco o palubní desce. Když změníte nastavení, rychloměr vypadá jako by byl skutečný, než jen zobrazený na displeji. Pohybuje se a dává prostor dalším číselníkům a informačním tabulkám. Nikdy se s ním nebudete nudit.

Pak tu máte materiály vybrané na výplň dveří, palubní desku a tunel převodovky. Na Většinu automobilů mají návrháři dvoustránkový katalog. Jednu stranu pro kůže a druhou pro uhlíková vlákna. Ale Lexus byl ve škole Levina Clouda interiérového designu a našel malé společnosti v Lotyšsku a Mali, kde jsou schopni vyřezat různé tvary z materiálů, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Je to opravdu neskutečný design.
Samozřejmě, jako v Grand Designs, které vidíme na Channel 4, nemá LFA historii. Ční nad krajinou jako nějaká podivná věc. Je to zvláštní, ale vtáhne vás dovnitř, možná se s ní po chvíli budeš nudit, ale mám podezření, že to bude trvat.

Hluk je jiná věc. Při vysokých otáčkách, to zní jako milion prskavek zesílených pomocí mixážního pultu s AC/DC, který střelí do obličeje toho, kdo by tě právě předjížděl. A pak, když si myslíte, že tomu tak není, omezovač změní šustění ve zlověstné vytí. Je čas na to šlápnout a zarazit se zpět do nádherného sedadla připraven na to, aby to začalo znovu.
Pak uvidíte přední nárazník. Povrch vozovek je poznamenám všemi kanály vyhloubenými v průběhu let. Máte pocit, že by brzdy jsou v nízko položeném LFA provázány a propojeny. Ale není to potřeba, protože odpružení je tak uzpůsobeno, že podvozek nikdy nedře o cestu.

Na papíře Viper s Astonem rozdrtí Lexus. Ale mám podezření, že ve skutečném světě (no, tak skutečném jako může být kolem Vegas) to bude naopak.
Drsná jízda? Ano. Ale to není hloupost. Je to ta správná špetka tvrdosti aby bylo možné se ujistit, že další zatáčkou můžete projet zhruba milionem km/h.
Je tu jedno srovnatelné auto, na které myslím. Ferrari 599 GTO. Kato, pokud sledujete pozorně Top Gear. Je jasné, že má větší osobnost než LFA a je lidštější. Je nejistý a zmatený, a když prší jde všechno do kytek. Je těžké se to naučit, ale je obohacující když to uděláte.

LFA nepředvádí žádnou z těchto vlastností. Je spíš jako Terminátor. Můžete mu říct co má dělat a ono to bude dělat pořád. Rozhodně se nezastaví.

Můžete milovat stroj? Samozřejmě že můžete. John Connor ano. I já miluji LFA.

—————

překlad: Vojtěch Potěšil

zdroj: Oficiální stránky TopGear.com